5 TIPŮ NA CESTU DO ITÁLIE

V květnu jsme se vydaly na dámskou jízdu do Itálie. Každá jsme si předem vybrala své vysněné místo, které chceme vidět. V Itálii jsem byla už po sedmé. Dřív to bylo spíš po městech, horách a jižním krásném moři.

Upřímně jsem čekala, co mě tentokrát překvapí. A zažila jsem nakonec intenzivní mix: hory, víno, procházky, města, výhledy, objevování novinek i to moře bylo.

Cestou jsme zastavily v Rakousku, v San Marinu a skončily na západním i východním pobřeží Itálie. Sepsala jsem stručnou sbírku tipů. Můžou se hodit, pokud autem vyrážíte podobným směrem.

1. Rakousko - Vyhlídková věž Pyramidenkogel

Pokud jedete přes Rakousko (Vídeň -> Graz -> Itálie), doporučuji krátkou přestávku na překrásnou vyhlídku. Stojí na jižní straně jezera Wörthersee a sami se rozhlídnete ve výšce 1.000 metrů n. m. Díky tomu se nadýcháte svěžího alpského vzduchu, uvidíte průzračně čistou modrou barvu ohromných jezer a obklopí vás dvoutisícové hory. Nahoru vyjedete během pár vteřin výtahem či si užijete pomalý výšlap po schodech. Ale dolů, to je teprve jízda. Zažijete 20 vteřin adrenalinu jízdou po tobogánu. Zvládla to moje maminka šedesátnice i ségra s panickou hrůzou z výšek. Svým hlasitým jekotem při jízdě zajistila zábavu všem přihlížejícím.

Vstup: 11 euro.

Tobogán: 4 euro.

Více info zde: http://www.pyramidenkogel.info/

2. Itálie - Benátky

Benátky jsou nádherným místem, o kterém se nemusím rozepisovat. Navštívila jsem je potřetí a pokaždé si všímala jiných okouzlujících detailů.

Proto tipy k dopravě.

LETADLO: Pokud přiletíte na letiště Treviso, doporučuji jet autobusem a vlakem, jak rozepisují v tomto článku. Podle nich jsme se vloni přesouvali. 

AUTO: Pokud přijedete autem, doporučuji vám zaparkovat na jednom z parkovišť, které je ještě na pevnině. Jsou u poslední autobusové zastávky s názvem Via della Libertá, před samotným centrem Benátek. Za parkování zaplatíte 4,50 euro na 24 hod. V karavanu si u správce parkoviště můžete koupit MHD lístek za 1,50 euro (je to standardní cena a u zastávky automat není). 

A pak jen po pár metrech chůze najdete u hlavní cesty zastávku MHD Via della Libertá. Svezete se jakýmkoliv busem. Jezdí po cca 5 – 10 minutách. Vystoupíte na konečné zastávce. Ocitnete se hned vedle vlakového nádraží a kolem dokola vás obklopí kanály, mosty a gondoly.

Pokud máte rádi prohlídky města s výkladem, doporučuji si den předem objednat FREE TOUR VENICE.

Mají skvělé reference zde.

Objednat se můžete zde. Zaplatíte až na konci dvou hodinové prohlídky podle vašeho uvážení a celkové spokojenosti. Průvodci to dělají pro spropitné. Věnují vám na oplátku dobře propracovanou mapu Benátek.

    3. Stát San Marino

Rozkošný městský stát. Rozkládá se na kopci a díky tomu je skvělý výhled do okolí. Stačí vám 2-3 hodinky na pomalou procházku centrem s vyhlídkovými místy.

AUTO: Tip od místních na bezplatné parkování. Od hotelu Joli jsme jeli po silnici Via Del Voltone. Po levé straně míjíte velké placené parkoviště (bezplatně pouze přes noc), jinak 4 eura na hodinu. Jakmile po pravé straně skončí domy, je možné zaparkovat na „trávě“ za krajnicí viz obrázek.

          4. Itálie - Le Cascate del Mulino

Co bylo na celé cestě nejkouzelnější? Koupání a vodní kaskády kolem starého mlýna! Je to blízko městečka Saturnia. Vyvěrá zde minerální voda, která má permanentně kolem 27 C. Je to nádherné místo, ke kterému je bezplatný vstup. O kousek dál můžete zajít do klasických placených lázní. Blízko je velké parkoviště, restaurace se sprchou (za poplatek) a velká zatravněná plocha, kde někteří odvážlivci i stanují.

Více obrázků a informací se dovíte na jejich facebook zde.

5. Itálie - Degustace vína

Pokud projíždíte Toskánskem, nelze odjet bez degustace vína. Ve větších vinařství neplatíte za prohlídku vinařství a závěrečnou degustaci s drobným občerstvením. Očekávají, že si koupíte láhve s sebou, ve kterých je započítaná cena všeho. Jasně, že jsem ovíněná chtěla koupit téměř všechno. Člověk ztratí zdravý úsudek :D Naštěstí mělo auto omezený prostor a to usměrnilo můj nákup.

Tip navíc:

V některých barech mají od 17 hod. APERITIVO. Za 5 - 10 euro si koupíš drink, ke kterému máš bezplatně raut s občerstvením. Perfektní na vyzkoušení různých italských chutí. Vyzkoušela jsem v různých částech Itálie - přes Torino, Rimini až po jižní Calabrii. A na některých benzinkách u dálnice jsem to viděla taky.

Užijte si objevování Itálie a příští článek možná bude o důvodu naší cesty - o svatbě v Itálii.

Přeji vám krásné letní dny

Bára

PS: díky za skvělý týden s rodinou <3

Návrat do normálního života aneb co udělá v nemocnici radost?

Proč jsem se dlouho neozvala? Z jakého důvodu jsem se vyhýbala odpovědím na otázku při každé cestovatelské přednášce, kam pojedu na další cestu? Už je to za mnou, tak vám to povím konečně s úsměvem.

Některým jsem nadneseně odpovídala, že první půl rok budu více objevovat Česko. A stalo se. Prvně výlet do nemocnice a za pár dní ještě do lázní. Měla jsem naplánovanou operaci. Jednalo by se o pohodový zákrok. Jenže mi operatér chtěl dokázat mou jedinečnost slovy: „Moc se omlouváme. Komplikace tohoto druhu se stává maximálně jednou ročně.“ A tak operace byly dvě.

Asi bych to snášela líp, kdybych nebyla tak unavená už po první operaci. Očekávalo se, že budu dlouze spát. Jenže jsem měla za spolubydlící amatérskou pilotku, která se trénovala v řízení helikoptéry. Ve spánku silným chrápáním napodobovala nezdařené pokusy startu. A tak k nim docházelo v nepravidelných intervalech znovu a znovu. CHRRRRR. Pohotová sestra do mě píchla raději dvě injekce na spaní. Ovšem po 20 minutovém šlofíku jsem slyšela hlučné startování letounu znovu. Koukáním do zdi se pro mě čas zastavil. 

Tolik jsem se těšila na vysvobození ránem. Ráno mělo hned několik výhod. Slibovali mi vytáhnutí hadiček z těla, a tak bych se zvládla otočit do jiné polohy. V jedné poloze na zádech už to hodně bolelo. Po dvoudenní hladovce a klystýru jsem měla slíbenou i snídani. A co z toho? Nic. 

„Máte břišní krvácení, ztratila jste moc krve a půjdete na další operaci. Tady nám podepište papíry, že s tím souhlasíte. V případě, že se to více zkomplikuje, je riziko, že ...“ seznamovala mě s okolnostmi paní doktorka. Cože? Další operace? Zase žádné jídlo, pití, pohyb? Jaké riziko? Bylo mi do breku. Jenže jsem musela tlumit emoce. Každým vzlyknutím se mi zatřepal dren (půl metrová hadice) v břiše a hrozně to zabolelo. 

Na operačním patře na mě převozník koukal se zaujetím: „Mám pocit, že jsem vás už viděl. Nebyla jste tu včera?“ Dobrý vtípek. Šoupl mě do čekacího předoperačního sálu. Slyšela jsem uklízečky, jak nadávají, že mají dnes frmol. Hodně operací a ještě nějaká neplánovaná. Bylo mi ouzko. Nakonec mě vysvobodila z trápení narkóza. 

Probudila jsem se o několik hodin později. Nic jsem na pokoji nepoznávala. Byla jsem sama. Že by mi zařídili konečně klid na spaní? :D Ocitla jsem se na intenzivní pozorování na JIP. Výhodou byl soukromý zdravotní bratr. Pamatuju si jeho spikleneckou větu: „Dáme na noc opiátek?“ A pak ten pocit blaha, klidu a dlouhé minuty pozorování ozářeného Špilberku. Výhled z postele byl v ten moment nádherný.

Později jsem se dověděla, že jsem dostala transfuzi krve. A tak děkuji nejen neznámému dárci, ale vám všem, kteří dobrovolně chodíte dávat krev. Jsem vám vděčná a má to velký smysl si navzájem pomáhat!

nedělní oběd při přechodu
z nijaké na "běžnou stravu"

Ve výsledku jsem nejedla 4 dny, jen ležela, spala a tím narychlo shodila pět kilo. Byla jsem injekcemi propíchaná jako cedník. První snaha posadit se skončila fiaskem. Svět se celý točil a já zvládala jen ležet. Omdlívala jsem na pokoji, na chodbě i v koupelně. Prostě všude. Vyděsila jsem i pár lidí, protože jsem prý byla v obličeji bílá jako mrtvolka. Naštěstí mladé tělo zvládá rekonvalescenci velmi rychle a do týdne už jsem vypadala zase normálně.

Co tím vším chci hlavně říct?

Během týdne v nemocnici mi pomohla velká spousta drobností a projevů lidské laskavosti. Lidem to zabralo třeba pár vteřin, ale dopad na mou duševní pohodu a udržení si optimismu byl obrovský.

Při čekání na první operací jsem si pustila film, dala horkou sprchu s voňavým peelingovým gelem od Míši a dlouho koukala na krásnou kytici růžových gerber od Verunky. Květiny dělaly radost taky dalším lidem na pokoji i zdravotnímu personálu, který za mnou chodil a tvářil se hned veseleji. Bylo to jako z filmu Pošli to dál.

Před druhou operací už nálada byla výrazně horší. O to víc jsem byla vděčná za drobné projevy laskavosti. Lékařka mě soucitně pohladila po rameni a řekla, že to bude dobrý. Spolubydlící babička mi popřála, ať to dobře dopadne. Na druhý den za mnou přijela celá rodina a vypadalo to jak v dámském salóně krásy. Mému zanedbanému vzhledu manikůra rozhodně pomohla :)

Spousta milých soukromých zpráv, návštěv od kamarádů, obrovské kytice tulipánů a růží, aby mi připomněly přicházející jaro. Věnování těch nejtučnější jogurtů od kolegů, abych prý zase rychle přibrala. Dohromady mi to zpříjemnilo ty nejhorší dny a ve výsledku to díky vašim návštěvám v nemocnici nebylo zas tak špatné ☺

Velké díky vám všem, kteří jste byli se mnou a prožili si to malé peklíčko. Mám už spoustu nové energie a těším se, jak vaši laskavost budu „posílat dál“ ❤

PS: další cestovní zpráva bude z lázní a později z Itálie, kam vyrážím na svatbu přátel ;-)

ne/MÁŠ ČAS NA CESTOVÁNÍ?

Přemýšlím, proč si najít čas na cestování a co pro nás čas může znamenat. Jedno přísloví říká, že čas jsou peníze. Platí to?

Za tisíce let nebyl objeven recept na nekonečný život, ačkoliv se alchymisti snažili. Přiznejme si jedno - doba lidského života je omezená a konečná. Předpokládám, že aniž bychom těžce onemocněli či jinak bojovali o vzácné minuty, můžeme si uvědomit hodnotu svého času.

Platí tedy přísloví, že čas jsou peníze? Kdepak. Čas je tím nejhodnotnějším, co v životě máme. Nejsou to peníze, ty si na rozdíl od času můžeme vypůjčit, lze si je uspořit či znovu vydělat. Naopak, co se času týče, každá vteřina, která uběhla, je nenávratně a neopakovatelně pryč. Přesný význam času se u jednotlivců liší. Může znamenat neopakovatelné chvíle i důležité příležitosti. Každopádně promarnit je, by byla škoda.

V Kodani (v říjnu 2016) je veřejná výstava na náměstí. Na fotografiích jsou senioři kolem sta let a jejich odpovědi na dotaz ohledně jejich životních přání. Několik reakcí bylo následujících:

„Sním o tom, že mám stále dobrý zrak, abych mohl jezdit kolem na skútru. Nejsem stavěný na to, abych seděl v křesle a celé dny hleděl na zdi.“ Borge, 96 let.

„Přál bych si jet do Austrálie, ale bohužel mé zdraví mi to už nedovolí.“ Steffen, 75 let.

„Přála bych si, aby se mi vrátil zrak. Mohla bych si znovu zajít do divadla a vyrazit si sama do přírody.“ Kirsten, 95 let.

„Nesním o spoustě věcí. Mám ráda svůj život takový, jaký je a jsem vděčná, že tu mohu být. Vedla jsem aktivní život a doufám, že to bude pokračovat.“ Margrette, 88 let.

Stane se, že člověk prolenoší celé dny. Třeba sedí před televizí a nemůže se od ní odtrhnout. Sleduje youtube videa a nevšimne si, jak mu mizí minuty volného večera. Říká si, že na práci, koníčky i výlet s přáteli je času dost. Občas necítí chuť do života a chce jím jen bezcílně proplouvat. Nebo naopak neví, čemu se dřív věnovat. Je v jednom kole.

Už samo uvědomění si konečnosti života nebo vyslechnutí si silného lidského příběhu vede k tomu, že se svým časem začneme šetrněji nakládat. Začneme hledat, co je pro nás opravdu důležité a čemu svůj čas v životě věnovat. Pomáhá nám dělat to, v čem vidíme opravdový smysl. Pomáhá nám žít naplno a nepromarnit důležité příležitosti.

A tak jsem si uvědomila, jak je pro mě cestování a objevování nových míst důležité. Proto nelituji žádné minuty strávené procházkou v přírodě, projížďkou na koloběžce, poznáváním různých zajímavých míst, zdržením se rozhlížením kolem sebe nebo obdivováním západu slunce z letadla.

Cestování je pro mě důležité, a dokud nejsem o berlích, vidím a jsem celkově při smyslech, stojí za to vyrazit znovu a znovu!

Bára

VÁNOČNÍ TRHY VE ŠTRASBURKU JAKSI NETRADIČNĚ

Štrasburk je malebné francouzské město, které má překrásnou vánoční atmosféru. Na vánoční trhy lze narazit na každém rohu, a tak je motivací k procházce nejen objevování historického centra, které je zapsané na seznamu památek UNESCO, ale také zahřátí se svařákem. 

Při procházení nazdobenými ulicemi jsem měla pocit, že jsem v pohádce. Jenže místo pohádky jsem se objevila v jiném žánru: v hodně vtipné komedii pro odvážné. A víte proč? Stala jsem se součástí projektu Kreativní autobus. Přivezl bandu zlínských studentů různých kreativních oborů až do Štrasburku. A díky tomu jsem objevovala nové místo hodně netradiční formou. Na programu bylo poznávání města, návštěva evropského parlamentu a také trénink odvahy, překonávání svého ostychu, jazykových bariér i strachu.

 

YES MAN V ULICÍCH

Sníte taky někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby…. 

Kdybychom se nebáli mluvit s neznámými lidmi? 

Kdybychom se nestyděli za svou nedokonalou výslovnost cizích jazyků? 

Kdybychom nepřemýšleli furt o tom, jestli není trapné to, co děláme, říkáme a místo toho byli jednoduše sami sebou? 

Jak by nám splněné "kdyby" pomohlo při studiu, v práci, při zapadnutí do kolektivu, při cestování i sbírání různých zkušeností?

Dobrá zpráva je, že jsme na cestě nemuseli jenom snít, ale mohli si to sami vyzkoušet. Kolikrát jsou bariéry jenom v naší hlavě a díky špetce odhodlání včetně povzbuzení ze strany ostatních je můžeme postupně rozbít. A o tom byla i cesta kreativním autobusem. Jeden den jsme měli ve stylu YES MAN a říkali jsme příležitostem více ano místo ne.

Upřímně, podílení se na tomto projektu byl pro mě jeden velký yesman. Kývla jsem na příležitost, u které jsem opravdu netušila, co mě čeká. 

Tak třeba:

• Školila jsem jinde než na domácí půdě a v typických školících prostorech, kde mám vizuální prezentaci, technické vybavení, flipchart a pevnou půdu pod nohama. 

• Připravovala jsem na dálku workshop v zimních ulicích neznámého města. 

• Vydala jsem se na tří denní cestu s padesáti lidmi, které jsem neznala. 

A výsledek? Jasně, že byli účastníci skvělí, blázniví, zábavní, město okouzlující a program zajímavý!

Během krátkého výletu přece nemůže být čas prokrastinovat, proto první kolo povídání o odvaze při cestování proběhlo rovnou v jedoucím autobuse. Byl to pro mě hodně netradiční zážitek – být u prvního sedadla, v ruce drátový mikrofon a přednášet o historkách z cest na cestě. Účastníci zájezdu se dověděli, jak si odvahu potrénovat. Někdy stačí od dobrého nápadu neprošvihnout tři vteřiny, jindy zas příležitostem říkat více své ANO místo přemýšlení, proč by to zase nešlo. 

Teorie nikdy nestačí, a tak praktičtější kolo proběhlo rovnou v ulicích Štrasburku. A to byla naše odpolední komedie s názvem YES MAN v ulicích. V hlavní roli byly menší skupinky účastníků, které měly seznam 46 úkolů a neomezené možnosti svojí kreativity i spontánnosti. Výsledek? Nasmáli jsme se fakt pořádně.

YES MAN ÚKOLY

Chcete vědět, jaké úkoly se plnily? Uvedu několik příkladů. Někdy se povedlo splnit úkol nejen jednotlivci, ale i celé skupince najednou. Dokonce se podařilo splnit i více úkolů v jeden krátký čas, proto uvádím tyto úkoly vedle sebe.

ÚKOL: Zazpívej lidové písně. Vyzvi někoho k tanci, zatanči na náměstí a natoč si to.

ÚKOL: Dej si ponožky na ruce a objednej si kávu.

ÚKOLY: Vytvoř si ceduli se slovy FREE HUGS a někoho obejmi. Vydělej si na ulici 5 euro.

Zákulisí: Honzu objímání natolik bavilo, že s tím nechtěl přestat a odmítal si vylosovat nový úkol.

Terez celé dopoledne chodila po městě a říkala, jak jsou jí nepříjemní žebrající lidi. Neustále ji někdo zastavoval, strkal do ní a prosil o příspěvek. A co se nestalo. Zrovna ona si náhodně vylosovala úkol - vydělej si 5 euro. Všechny nás překvapila a byla skvělá. Neuvěřitelně se překonala, udělala si z toho srandu a šla lidi prosit o pár drobných. Po centech sesbírala malou sbírku kovů, jenže na splnění úkolu to ještě nestačilo. Pěti eurovou bankovku se jí povedlo neplánovaně získat během minuty, kdy zpívala a tančila s pouliční kytaristkou.

ÚKOL: Zazpívej neznámému člověku Happy birthday. Vytvoř v ulicích dobrou party a roztančete to tam. Začni zpívat na náměstí a rozezpívejte i ostatní lidi. Vydělej si na ulici 5 euro.

Zákulisí: Dívali jsme se kolem sebe, komu bychom zazpívali narozeninovou písničku. Kluci zahlédli procházející dámu s kytarou. A tak jsme naskákali kolem ní a rychle začali zpívat. Překvapená byla až až. Pověděla nám anglicky: "Děkuji vám, ale já dnes nemám narozeniny." A tak jí odpovídáme: "To nevadí, prostě to berte tak, že je tohle váš den a my chceme, abyste si ho pořádně užila." Dostala od nás narozeninový přípitek a už neprotestovala. Všimli jsme si její zabalené kytary, proto jsme ji poprosili o společnou písničku. "A co takhle nějakou vánoční?" ptal se jí jeden ze skupinky. Že prý ví, že je doba vánoční a každý chce něco takového slyšet, ale v repertoáru to nemá. Nakonec se dáma taky překonala a verzí nanana jsme si dohromady zazpívali Rolničky, rolničky. Během pár vteřin se kolem nás vytvořilo publikum z kolemjdoucích. Terez roztančila malé děti a nám už nešlo o plnění úkolů. Užívali jsme si tu spontánní chvíli. A měli jsme radost, že můžeme zpestřit den všem lidem kolem nás.

ÚKOL: Vyzuj si botu a dělej, že s ní telefonuješ.

ÚKOL: Vysvětli lidem v centru Štrasburku, že si mají vážit atmosféry Vánoc v češtině.

Tento úkol byl pro nás jeden z nejvtipnějších. Poslechněte si to na videu.

ÚKOL: Vyvenči někomu psa, pohlaď si ho a zjisti jeho rasu a věk.

Zákulisí: Sehnat psa byl trošku problém. Moc lidí se s nimi na vánočních trzích neprochází. Honza ulovil jediného psa, který se kolem nás objevil. Majitelé si mysleli, že je Honza obdivovatel jejich miláčka a celé situaci přihlíželi s velkým úsměvem.

Tak schválně, zvládli byste všechny úkoly?

CO ZAŽÍT VE ŠTRASBURKU

Co jsme ještě viděli ve Štrasburku? Honosnou katedrálu Notre Dame. Její gotická věž je vysoká 142 metrů a kdysi byla nejvyšší na světě. Vevnitř budovy je zajímavý orloj.

Oblíbila jsem si most Le Pontes Couverts, kde není kam spěchat. Opíráte se o zídku, díváte se na staré město a jste nadšení okouzlujícím výhledem na část Le Petit France. Vidíte staré domy, kanály a věž katedrály. Nedivím se, že je toto místo pro Štrasburčany nejoblíbenějším cílem nedělních procházek.

Jsme kreativní autobus, proto nešlo minout Muzeum moderního a současného umění. Najdete zde díla od Františka Kupky, Picassa i abstrakce s geometrickými tvary od Kandinského.

Hudební místnost, autor Kandinsky

K objevování Štrasburku patří samozřejmě ochutnání alsaské kuchyně. Na společné večeři jsme začali ochutnávku s tarte flambée (slaný cibulový koláč). Dalším chodem byl šukrut (zelí, jitrnice a uzené maso) nebo kohout na víně. A jako dezert se podávalo mé oblíbené creme brulee s křupavým karamelem na povrchu. Dověděli jsme se, že alsaské pivo je nejlepším ve Francii. Jenže je to oblast známá i dobrým vínem. Co si vybrat k večeři? Osobně jsem nerozhodnost vyřešila efektivně – vyzkoušela jsem oboje.

Kohout na víně

creme brulee

EVROPSKÝ PARLAMENT

Cestu jsme zakončili návštěvou paní europoslankyně Martiny Dlabajové. Pozvala nás na zasedání evropského parlamentu ve Štrasburku. A pro osvěžení jejího náročného dne jsme v nejvyšším patře plenární místnosti předvedli mexickou vlnu.

Díky organizačnímu týmu, byl to skvělý výlet!

Bára

PS: Více fotek Štrasburku, jen tak pro radost.

Pohled z mostu Le Pontes Couverts

Říká se, že nejlépe se pozná město z lodi. Naši účastníci by řekli, že to byla hezká hodinová projížďka. Teplo a hlas ze sluchátek příjemně uspával. A focením se nezdržovali, protože je nešlo kvalitně pořídit přes zamatlané sklo. Takže relax :)

Pohled z muzea moderního umění

Moje doporučení: sejděte z ulice po schůdcích dolů a dostanete se na procházku přímo podél vodních kanálů. Je to krásné ve dne i v noci.