POTÁPĚNÍ NA BALI aneb pozor na velkou překážku

Co je lepší: jednorázové extrémní překonání sebe sama, nebo dlouhodobé soustředí se na menší díly z velkého celku? Pustit se do nových situací po hlavě, nebo si to promyslet předem?

Při cestování mě baví trénovat svou kuráž a odhodlání. Ovšem než jsem se to naučila trénovat více zodpovědně, dostala jsem se i do situací, které mě málem stály život. A tak mám pro vás radu:  k chytré přípravě lze využít jednoduché pravidlo KAIZEN. Japonští samurajové říkali, že chceme-li vylézt i na tu největší, zdánlivě nezdolatelnou horu, podaří se nám to, pokud na ni půjdeme postupnými malými krůčky.

Jak kaizen využít při cestování?

Představím to na příkladu Pepy. Pepa se ještě nepodíval za hranice svého kraje, ale rád by to změnil. Odhodlání má velké stejně jako strach z toho, jak by to mohlo dopadnout. Pepa má víc možností. Jedna z nich je, že může ze začátku zkusit kratší cesty a až zjistí, že jeho strach byl zbytečně přehnaný, posune si laťku výš. Jednodenní výlet do sousedního kraje, prodloužený víkend v evropských městech, týdenní dovolená u moře či krátký výlet do hor. Pepa si pak cestování třeba zamiluje. Evropa mu začne být malá a už se nebude bát vyrazit klidně do Asie. I když se mu nelíbí velcí černí brouci ve sprše, mravenci v posteli, ještěrky nad hlavou, komáří štípance a pálivé chilli v jídle. Zvládne to, protože si na to postupně zvyká.  Je to pro něj výzva, ale už ne tak velká. Vytrénoval se na malých krůčcích.

Jak by to s Pepou dopadlo, kdyby dřív vůbec necestoval a zkusil by extrémní skok na začátku? Třeba by z ničeho nic skončil v práci a odletěl na rok na „druhý konec světa“. Bylo by pravděpodobné, že by do druhého dne volal mamince o pomoc a hledal okamžitou letenku zpátky. Přece jen skoková změna není jednoduše skousnutelná pro každého.

Sama jsem už párkrát samurajskou radu neuposlechla a mohlo to dopadnout tragicky. Konkrétně při mém prvním sledování podmořského světa. Až s kyslíkovou bombou na zádech a tisíci rybičkami kolem dokola jsem zjistila, že z toho mám panickou hrůzu. Konkrétní příklad z potápění na Bali si poslechněte ve videu.

SENIOŘI, A DOST! CESTOVÁNÍ JE PRO KAŽDÉHO.

Zaslechli jste větu: „No jéjej, já bych taky ráda cestovala, ale to je jen pro mladé.“

Že prý se mladí v pohodě domluví anglicky. Neztratí se hned první den na letišti, protože dobře vidí a slyší. Jsou zdraví, odolnější a přizpůsobivější. Ledacos si najdou v chytrých telefonech a vyčtou z internetu. 

Nepatří to spíš mezi další kvantum výmluv, proč necestovat? Mladí si zas říkají, že není čas, nejsou peníze, nemám nikoho k sobě, jsem moc mladá, jsem moc stará, nemluvím plynule anglicky, nemám orientační smysl, trápí mě zažívací problémy, nemám kvalitní foťák, bojím se hmyzu. 

Ještě přidám pár důvodů a okamžitě mě zaplaví pocit panické hrůzy s tím, že cestování není pro mě. Jenže proč se odhodlat a vyrazit znovu a znovu? Přišla bych o tolik skvělých zážitků, vyslechnutých životních příběhů, vyzkoušení orientálních chutí, o pohodu na pláži nebo u vodopádu v džungli, o bruslení na Eiffelovce, drink na střeše mrakodrapu, o pocit klidu, vzrušení i štěstí…

Kamarád Matěj by dodal: „Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.“ Proto sdílím tři příběhy, které nám ukazují, že na věku cestovatele nezáleží. Stačí jen přestat hledat výmluvy.

DOBRODRUŽNÁ BABIČKA

Potkala jsem okouzlující dámu. Seděla zprvu nenápadně mezi ostatními účastníky přednášky. I tak si jí nešlo nevšimnout. Vynikala svým neustálým úsměvem, souhlasným přikyvováním a povzbuzujícími příběhy s jasnou zprávou: cestování je pro každého. 

Prozradila nám: „Procestovala jsem celou Evropu bez znalosti cizích jazyků. Prostě jsem chtěla něco zažít. A stejně, rukama nohama se člověk domluví vždycky. Hlavně, když má člověk odvahu, pak to jde.“ Kolikrát chtěla vidět něco navíc než její skupina. Tak si sama stopla kolem jedoucí auto, taxík nebo klidně autobus. Mohla ukazovat jen prstem do mapy a gestikulovat, aby se jí povedlo dostat na překrásná místa. 

Nebylo to vždycky jednoduché. I tak na to vzpomíná doteď, třeba u vlastních fotek nebo cestovatelských dokumentů. Když vidí záznam o potápění, zavzpomíná si na to svoje. Má pocit, že má opět všechny ty barevné rybičky na dosah ruky.

Zářila takovým nadšením a elánem do života. Ráda by cestovala dál, akorát si na chvilku musí odskočit do lázní kvůli bolavým kloubům. A pak hned na dovolenou s vnučkou.

SPLNĚNÝ SEN

Moje maminka měla svůj celoživotní sen - podívat se do Paříže.

Dříve nemohla kvůli spoustě důvodů:

• uzavřené hranice do 90. let
• žádné peníze
• hodně dcer, o které je třeba se starat
• nejistota ve znalosti 4 světových jazyků
• problém očí, kdy text nevidí pořádně ani na blízko ani na dálku.

Maminka mi pomohla naplnit si hodně snů, proto bylo na čase jí to vrátit. Koupila jsem letenky, zařídila ubytování přes couchsurfing a při řešení problému s noclehem jsem zjistila, jak velkým dobrodruhem máma je. Byl to jeden z nejlepších výletů. V dalších letech pokračoval společný výlet do Belgie, Holandska a Izraele. A časem se maminka odhodlala jet i sama do Říma. A neboť jí nikdo nerozuměl, rozhodla se Italy učit česky. Vždyť na to měla celý týden.

DALŠÍ PŘEKVAPENÍ PRO MAMINKU

"Báro, tak som po vašej prednáške urobil niečo, čo by som do seba nikdy nepovedal. Viete, ako ste hovorila o tom vašom cestovanie s mamičkou ..." Slova Jakuba ve mně vyvolala dávku zvědavosti. Rozpovídal se. Jeho maminka dlouho snila o cestě do Londýna. Peníze pro ni nebyly problém, jenže sama se na cestu neodvážila. 

Proč? Přece neumí anglicky, ještě nikdy neletěla letadlem a v autobuse by nevydržela sedět tolik hodin. Jakub zas ze svého okolí znal, že se přece s rodiči na dovolenou nejezdí. 

Vykašlal se na to a rozhodl se udělat mamince radost. Pročetl stránky Wizzair a Ryanair. Narazil na zpáteční letenky za pár stovek a bylo to. Před pár dny mi přišla zpráva, že to jednou cestou neskončilo: „Výlet bol super, veľmi spontánny a príjemný. Nakoniec sme sa rozhodli ešte pre niečo podobné a boli sme navštíviť autom sesternicu vo francúzskych Aplpách.“

S kým pojedeš na další cestu ty?

Tyto příběhy jsou o tom, že člověk nelituje toho, co udělal. Spíše lituje toho, co neudělal. A tak se neboj vycestovat, ať už jsi student nebo senior. Prožitá sranda tě udělá šťastnějším a tvé dobrodružství bude inspirací pro ostatní. A taky můžeš dříve či později povídat historky z cest vnoučatům :)