JIŽNÍ VIETNAM

Objevování země, která má rýže a pepře na rozdávání, téměř 3.000 km pobřeží, několik podnebných pásem a necelých 100 mil. obyvatel. Pokud chceš objevit místa od Saigonu po Hanoji, je to vzdáleností přibližně jako vyrazit z Brna do Moskvy. Prostě daleko.

• Co když na cestu nemáš celý život, ale jen tři týdny?
• Jak procestovat STŘED a JIH VIETNAMU na vlastní pěst?
• Jak zažít odpočinek na okouzlujících plážích bez lidí?
• Jak objevovat pestrou krajinu na motorce, autobusem, pěšky či lodí?

Vietnam jsem navštívila na přelomu leden/únor 2018, těsně před místním Novým rokem.

V několika dílných článcích ti popíšu pár veselých historek, tipy kam vyrazit i s jakými náklady počítat. Ukážu fotky nádherného okolí Mui Ne, Dalatu, Saigonu i delty Mekongu. Úrodné krajiny plné rýžových polí, kávových plantáží, salátu a květin. Vodopády, pouště i pláže. Ve Vietnamu je možné najít téměř cokoliv. Na severu v lednu i sníh :)

Tak cooo, jaké to bylo?

Každého zajímaly moje první dojmy ze tří týdnů ve Vietnamu. A tak s tebou v úvodu sdílím jednu zprávu, kterou jsem psala kamarádovi.

 „Jsme zpátky z Vietnamu. Jsem nově závislá na vietnamské kávě (cafe sua), jarních rolkách a arašídové omáčce. Z motorky mě šíleně bolel zadek a jednou téměř skončila v řece. Můj mobil si zabavil nějaký vietnamec. Bylo to pestré, krásné, někdy náročné. Nejlepší bylo si koupit simku s datama. Díky tomu jsme ani moc nebloudili a bylo to snadnější cestování. Kolem delty mekongu jsme si to taky projezdili. Pěkné. Nejvíc času jsme byli v Centrální Vysočině kolem Dalatu a níže u moře v Mui Ne.“

PRVNÍ DEN - SAIGON A CESTA DO MUI NE

Přiletěli jsme ráno do Saigonu a hned jsme si na letišti koupili místní simku od Vinaphone. Měla lepší ceny než druhá společnost. Sim pouze s daty 5 GB a na příjem hovorů, bez kreditu, na jeden měsíc. Cena asi 130.000 (130 Kč).

Vyhledali jsme si v google mapách MHD spoj do centra, odkud nám z Hans Café jel sleeping bus do Mui Ne. Lístek na MHD stál 5.000 na osobu. Řidič si chtěl přilepšit, tak nám vrátil málo peněz. Ohradila jsem se a pohotově vymyslel, že nám prodá tři lístky. Jeden za krosnu. Takhle jsme přišli o první pětitisícovku. Naštěstí v přepočtu na českou korunu asi jen o pět korun, čert to vem.

Přes vyhledávač https://www.baolau.com/ jsme si hledali dálkové spoje. Akorát pozor, je možné zakoupit spoje pouze dva dny předem. Později už jen přes zavolání či osobně u daného dopravce. V cestovatelských kavárnách zatím nevedou rezervace online, přepisují si je do papírových archů. Proto zpracování trvá déle a potřebují mít denní rezervu.

Cesta spícím busem trvala pět hodin a stála 120.000. Vevnitř foukala silně klimatizace a byla docela zima. Vyplatí se si vzít s sebou mikču, jak do paluby letadla. V buse je povinnost být bosky a mohli jsme si vzít jen mini baťůžek. Vše ostatní se vezlo v zavazadlovém prostoru.

Cesta utíkala docela rychle. Vevnitř není záchod, proto řidič udělal dvě přestávky na toaletu. Vždy to bylo v místě s bufetem či nějakými obchůdky, kde si lidi i zašli na rychlé jídlo. Přestávky trvaly obvykle 15 – 30 minut. Steward nám rozdal mini vodu jako pozornost podniku. A zeptal se nás, v jakém hotelu bydlíme. Bus totiž dělal pro všechny cestující rozvážku, aby to měli co nejblíže ke svým cílovým destinacím. Funguje to i opačně. Když dopravci nahlásíte, kde bydlíte, vyzvedne vás cca hodinu před odjezdem dálkového spoje. Svoz i rozvoz je bezplatný.

Kolem 18:30 jsme dorazili do našeho hotelu, kde jsme měli objednaný honeymoon room za 700 Kč. Postel byla ve tvaru velkého srdce, na kterém byly rozházené květinky na přivítanou. Hotel měl malý bazén a restauraci. Docela přijatelné ceny. Za malou colu a kávu s mlékem (cafe sua) 15.000 D. Za snídani (vajíčko s pečivem) 35.000 D.

JÍDLO VE FOOD COURT MUI NE

Blízko byl food court, kde se dalo dobře najíst. Hlavně u jídel byly obrázky a ceny. Oblíbili jsme si jedno vietnamské bistro, kde měli výborné jarní rolky s krevetkami a arašídovou omáčkou za 60.000, pho bo (hovězí polévku) za 55.000 a další dobroty. Jinde jsme měli BBQ mořské plody za 80.000 včetně rýže a salátu. Grilovaného tuňáka za 100.000.  Třetinkové pivo Saigon bylo za 16.000. Když jsme jedli v restauraci, dostávali jsme po jídle jako dezert navíc čerstvé ovoce (třeba meloun a mango) na talířku. Fresh juice z manga a jiného ovoce byl za 25 až 40.000, kokosová voda (fresh coconut) za 30.000 a u pouličních stánků za 25.000. Vyzkoušeli jsme street foodové jídlo. Např. placičky (něco jako mini slané palačinky s mořskými plody) jedna za 5.000 včetně salátu a omáčky.

 

DRUHÝ DEN – MUI NE

Mui Ne je rozvíjejícím se přímořským letoviskem, které získává na čím dál větší oblibě. Jedná se o krásnou pláž blízko staré rybářské vesnice.

Neměli jsme rozplánováno, kde kolik dní zůstaneme. A tak jsme měli velkou svobodu ve spontánním rozhodování. Když se nám tu líbí, prodloužíme si hotel o další dvě noci. Ráno jsme zajeli vyměnit peníze do banky, která měla nejlepší kurz. Lze směnovat za dolary i za eura.

Na vypůjčené motorce z hotelu za 130.000 jsme si celou vesnici projeli. Na hlavním tahu byla normální silnice, ale některé vedlejší ulice byly plné kamenů, děr a písku. Sem tam ležela mrtvá krysa, přešla kráva přes cestu anebo volalo malé dítě helooou.

Na jídlo jsme se zastavili v restauraci u hlavní cesty. Je to v podstatě rodinný obývák, ve kterém spí v hamace otec rodiny, když zrovna nemusí vařit jídlo. Matka sedí u lavorů s mořskými plody a čeká, kdo si z kolemjedoucích něco koupí. Vevnitř seděl jeden pár starších Němců se svým vietnamským průvodcem, tak jsme doufali, že se jedná o dobrý podnik. Jenže při nakouknutí dovnitř se nám pár věcí nezdálo. Necítili jsme se tam dobře. Příště se nebudeme snažit být slušní a zahnat vnitřní hlas, který tě hlodá a říká uteč. Manželé na sebe dost pokřikovali, v menu nebyly uvedené ceny a za jídlo, které se prodávalo jinde v rozmezí 25 -60.000 jsme zaplatili 120.a ani to nechutnalo dobře. Smažená rýže a nudle. K tomu pivko a cafe sua. Obsluhovala nás dcera, která neuměla anglicky. Složitě jsme jí vysvětlovali, že jsme si objednali kávu s mlékem a ona přinesla jen kávu. Nakreslila jsem i obrázek krávy, jak se z vemene do hrníčku dostane mléko. To nepomohlo, donesla nám horkou vodu. Nakonec jsem šla za bar hledat krabičku s kondenzovaným mlékem, abych jí ukázala, o co si celou dobu říkáme.

Při procházení po pláži u rybářské vesnice vás určitě osloví rybář, který vám nabídne svezení v loďce. No spíše v hrnci :)

Po jídle jsme si zajeli na procházku po malé říčce Fairy Stream (Suoi Tien).

Bylo to hezké osvěžení, kdy jsme bosky chodili po pískovém korytu řeky. 

Kolem dokola byly palmy, zahrady, kopce a písečné duny. Na jednom místě bylo možné se projet na pštrosovy. Jinde si koupit kokos za 25.000, pivko či si zazpívat karaoke. Na konci byl malý vodopád a stejnou cestou se šlo zpátky. Červený písek a kaňon.

Stihli jsme před šestou večer sledovat západ slunce, který měl dech beroucí barvy. K tomu jsme měli drink, lehátko a pocit naprosté pohody a svobody. Kokos s malibu a pivko Saigon za 25.

Na večeři jsme zajeli do části, kde bylo více resortů a restaurací. Zaskočilo nás, že je tu víc nápisů v ruštině než v angličtině či vietnamštině. Jsou tu ruské lékárny a obchody. Aspoň se v nich dal sehnat tmavý rum. To je rozdíl oproti Filipínám a Thajsku, kde je v každém obchodě několik druhů rumu. Ve vietnamských je jen pivo, víno a sem tam něco navíc.

TŘETÍ DEN – MUI NE

Na motorce jsme zajeli na výlet na chámské věže. 

Výrazně lepší byl západ slunce na poušti a běhání v písečných dunách.

Na jedné duně byla šílená hromada lidí, kteří čekali frontu na kus linolea. Malé děti to prodávají jako turistickou atrakci, bobování na dunách. My si vedle našli svoji vlastní dunu a vyblbli se pořádně. Později v koupelně po nás zůstala slušná hromádka červeného písku. Vyklepávali jsme ho ze všech kapes.

Večer jsme zajeli do cestovatelské kavárny koupit lístky na autobus. Stačí opět nahlásit, kde bydlíte či na jakém místě vás mají před odjezdem vyzvednout a přijede pro vás bezplatně svoz.

DALŠÍ CENY V LEDNU/ÚNORU 2018

• Mango stávalo 15 – 25.000 za kg.
• Meloun 12.000 za kg.
• Limetky 25.000 za kg.
• Cola 15.000 za 1,5 litru.
• Voda 7.000 v obchodě, 10.000 ve stánku.
• Nejmenší filtr na kávu za 25.000 (v supermarketu i za 20.000)
• Litr benzínu 20.000
• Vstupné do Crazy House v Dalat za 50.000
• Ubytování v Backpackers Paradise v Dalat 300.000 včetně snídaně a večeře
• Ubytování v Can Tho 150 s klimatizací (130. bez klimatizace)
• Ubytování Home stay po osobní domluvě 140.
• Pronájem motorky za různé ceny na různých místech: 140.000 (vyjednaná cena ze 150. když jsme ji měli na více dní), 150.000, 210.000 cena, když jsme jeli mimo Dalat asi 150 km a báli se, že to zničíme. Dala se sehnat slabá motorka i za 80.000 na night market v Dalatu.
• Trajekt z Rach Gia do Phu Quoc za 330.000
• autobus z CanTho do Rach Gia za 120.000

5 TIPŮ NA CESTU DO ITÁLIE

V květnu jsme se vydaly na dámskou jízdu do Itálie. Každá jsme si předem vybrala své vysněné místo, které chceme vidět. V Itálii jsem byla už po sedmé. Dřív to bylo spíš po městech, horách a jižním krásném moři.

Upřímně jsem čekala, co mě tentokrát překvapí. A zažila jsem nakonec intenzivní mix: hory, víno, procházky, města, výhledy, objevování novinek i to moře bylo.

Cestou jsme zastavily v Rakousku, v San Marinu a skončily na západním i východním pobřeží Itálie. Sepsala jsem stručnou sbírku tipů. Můžou se hodit, pokud autem vyrážíte podobným směrem.

1. Rakousko - Vyhlídková věž Pyramidenkogel

Pokud jedete přes Rakousko (Vídeň -> Graz -> Itálie), doporučuji krátkou přestávku na překrásnou vyhlídku. Stojí na jižní straně jezera Wörthersee a sami se rozhlídnete ve výšce 1.000 metrů n. m. Díky tomu se nadýcháte svěžího alpského vzduchu, uvidíte průzračně čistou modrou barvu ohromných jezer a obklopí vás dvoutisícové hory. Nahoru vyjedete během pár vteřin výtahem či si užijete pomalý výšlap po schodech. Ale dolů, to je teprve jízda. Zažijete 20 vteřin adrenalinu jízdou po tobogánu. Zvládla to moje maminka šedesátnice i ségra s panickou hrůzou z výšek. Svým hlasitým jekotem při jízdě zajistila zábavu všem přihlížejícím.

Vstup: 11 euro.

Tobogán: 4 euro.

Více info zde: http://www.pyramidenkogel.info/

2. Itálie - Benátky

Benátky jsou nádherným místem, o kterém se nemusím rozepisovat. Navštívila jsem je potřetí a pokaždé si všímala jiných okouzlujících detailů.

Proto tipy k dopravě.

LETADLO: Pokud přiletíte na letiště Treviso, doporučuji jet autobusem a vlakem, jak rozepisují v tomto článku. Podle nich jsme se vloni přesouvali. 

AUTO: Pokud přijedete autem, doporučuji vám zaparkovat na jednom z parkovišť, které je ještě na pevnině. Jsou u poslední autobusové zastávky s názvem Via della Libertá, před samotným centrem Benátek. Za parkování zaplatíte 4,50 euro na 24 hod. V karavanu si u správce parkoviště můžete koupit MHD lístek za 1,50 euro (je to standardní cena a u zastávky automat není). 

A pak jen po pár metrech chůze najdete u hlavní cesty zastávku MHD Via della Libertá. Svezete se jakýmkoliv busem. Jezdí po cca 5 – 10 minutách. Vystoupíte na konečné zastávce. Ocitnete se hned vedle vlakového nádraží a kolem dokola vás obklopí kanály, mosty a gondoly.

Pokud máte rádi prohlídky města s výkladem, doporučuji si den předem objednat FREE TOUR VENICE.

Mají skvělé reference zde.

Objednat se můžete zde. Zaplatíte až na konci dvou hodinové prohlídky podle vašeho uvážení a celkové spokojenosti. Průvodci to dělají pro spropitné. Věnují vám na oplátku dobře propracovanou mapu Benátek.

    3. Stát San Marino

Rozkošný městský stát. Rozkládá se na kopci a díky tomu je skvělý výhled do okolí. Stačí vám 2-3 hodinky na pomalou procházku centrem s vyhlídkovými místy.

AUTO: Tip od místních na bezplatné parkování. Od hotelu Joli jsme jeli po silnici Via Del Voltone. Po levé straně míjíte velké placené parkoviště (bezplatně pouze přes noc), jinak 4 eura na hodinu. Jakmile po pravé straně skončí domy, je možné zaparkovat na „trávě“ za krajnicí viz obrázek.

          4. Itálie - Le Cascate del Mulino

Co bylo na celé cestě nejkouzelnější? Koupání a vodní kaskády kolem starého mlýna! Je to blízko městečka Saturnia. Vyvěrá zde minerální voda, která má permanentně kolem 27 C. Je to nádherné místo, ke kterému je bezplatný vstup. O kousek dál můžete zajít do klasických placených lázní. Blízko je velké parkoviště, restaurace se sprchou (za poplatek) a velká zatravněná plocha, kde někteří odvážlivci i stanují.

Více obrázků a informací se dovíte na jejich facebook zde.

5. Itálie - Degustace vína

Pokud projíždíte Toskánskem, nelze odjet bez degustace vína. Ve větších vinařství neplatíte za prohlídku vinařství a závěrečnou degustaci s drobným občerstvením. Očekávají, že si koupíte láhve s sebou, ve kterých je započítaná cena všeho. Jasně, že jsem ovíněná chtěla koupit téměř všechno. Člověk ztratí zdravý úsudek :D Naštěstí mělo auto omezený prostor a to usměrnilo můj nákup.

Tip navíc:

V některých barech mají od 17 hod. APERITIVO. Za 5 - 10 euro si koupíš drink, ke kterému máš bezplatně raut s občerstvením. Perfektní na vyzkoušení různých italských chutí. Vyzkoušela jsem v různých částech Itálie - přes Torino, Rimini až po jižní Calabrii. A na některých benzinkách u dálnice jsem to viděla taky.

Užijte si objevování Itálie a příští článek možná bude o důvodu naší cesty - o svatbě v Itálii.

Přeji vám krásné letní dny

Bára

PS: díky za skvělý týden s rodinou <3

Návrat do normálního života aneb co udělá v nemocnici radost?

Proč jsem se dlouho neozvala? Z jakého důvodu jsem se vyhýbala odpovědím na otázku při každé cestovatelské přednášce, kam pojedu na další cestu? Už je to za mnou, tak vám to povím konečně s úsměvem.

Některým jsem nadneseně odpovídala, že první půl rok budu více objevovat Česko. A stalo se. Prvně výlet do nemocnice a za pár dní ještě do lázní. Měla jsem naplánovanou operaci. Jednalo by se o pohodový zákrok. Jenže mi operatér chtěl dokázat mou jedinečnost slovy: „Moc se omlouváme. Komplikace tohoto druhu se stává maximálně jednou ročně.“ A tak operace byly dvě.

Asi bych to snášela líp, kdybych nebyla tak unavená už po první operaci. Očekávalo se, že budu dlouze spát. Jenže jsem měla za spolubydlící amatérskou pilotku, která se trénovala v řízení helikoptéry. Ve spánku silným chrápáním napodobovala nezdařené pokusy startu. A tak k nim docházelo v nepravidelných intervalech znovu a znovu. CHRRRRR. Pohotová sestra do mě píchla raději dvě injekce na spaní. Ovšem po 20 minutovém šlofíku jsem slyšela hlučné startování letounu znovu. Koukáním do zdi se pro mě čas zastavil. 

Tolik jsem se těšila na vysvobození ránem. Ráno mělo hned několik výhod. Slibovali mi vytáhnutí hadiček z těla, a tak bych se zvládla otočit do jiné polohy. V jedné poloze na zádech už to hodně bolelo. Po dvoudenní hladovce a klystýru jsem měla slíbenou i snídani. A co z toho? Nic. 

„Máte břišní krvácení, ztratila jste moc krve a půjdete na další operaci. Tady nám podepište papíry, že s tím souhlasíte. V případě, že se to více zkomplikuje, je riziko, že ...“ seznamovala mě s okolnostmi paní doktorka. Cože? Další operace? Zase žádné jídlo, pití, pohyb? Jaké riziko? Bylo mi do breku. Jenže jsem musela tlumit emoce. Každým vzlyknutím se mi zatřepal dren (půl metrová hadice) v břiše a hrozně to zabolelo. 

Na operačním patře na mě převozník koukal se zaujetím: „Mám pocit, že jsem vás už viděl. Nebyla jste tu včera?“ Dobrý vtípek. Šoupl mě do čekacího předoperačního sálu. Slyšela jsem uklízečky, jak nadávají, že mají dnes frmol. Hodně operací a ještě nějaká neplánovaná. Bylo mi ouzko. Nakonec mě vysvobodila z trápení narkóza. 

Probudila jsem se o několik hodin později. Nic jsem na pokoji nepoznávala. Byla jsem sama. Že by mi zařídili konečně klid na spaní? :D Ocitla jsem se na intenzivní pozorování na JIP. Výhodou byl soukromý zdravotní bratr. Pamatuju si jeho spikleneckou větu: „Dáme na noc opiátek?“ A pak ten pocit blaha, klidu a dlouhé minuty pozorování ozářeného Špilberku. Výhled z postele byl v ten moment nádherný.

Později jsem se dověděla, že jsem dostala transfuzi krve. A tak děkuji nejen neznámému dárci, ale vám všem, kteří dobrovolně chodíte dávat krev. Jsem vám vděčná a má to velký smysl si navzájem pomáhat!

nedělní oběd při přechodu
z nijaké na "běžnou stravu"

Ve výsledku jsem nejedla 4 dny, jen ležela, spala a tím narychlo shodila pět kilo. Byla jsem injekcemi propíchaná jako cedník. První snaha posadit se skončila fiaskem. Svět se celý točil a já zvládala jen ležet. Omdlívala jsem na pokoji, na chodbě i v koupelně. Prostě všude. Vyděsila jsem i pár lidí, protože jsem prý byla v obličeji bílá jako mrtvolka. Naštěstí mladé tělo zvládá rekonvalescenci velmi rychle a do týdne už jsem vypadala zase normálně.

Co tím vším chci hlavně říct?

Během týdne v nemocnici mi pomohla velká spousta drobností a projevů lidské laskavosti. Lidem to zabralo třeba pár vteřin, ale dopad na mou duševní pohodu a udržení si optimismu byl obrovský.

Při čekání na první operací jsem si pustila film, dala horkou sprchu s voňavým peelingovým gelem od Míši a dlouho koukala na krásnou kytici růžových gerber od Verunky. Květiny dělaly radost taky dalším lidem na pokoji i zdravotnímu personálu, který za mnou chodil a tvářil se hned veseleji. Bylo to jako z filmu Pošli to dál.

Před druhou operací už nálada byla výrazně horší. O to víc jsem byla vděčná za drobné projevy laskavosti. Lékařka mě soucitně pohladila po rameni a řekla, že to bude dobrý. Spolubydlící babička mi popřála, ať to dobře dopadne. Na druhý den za mnou přijela celá rodina a vypadalo to jak v dámském salóně krásy. Mému zanedbanému vzhledu manikůra rozhodně pomohla :)

Spousta milých soukromých zpráv, návštěv od kamarádů, obrovské kytice tulipánů a růží, aby mi připomněly přicházející jaro. Věnování těch nejtučnější jogurtů od kolegů, abych prý zase rychle přibrala. Dohromady mi to zpříjemnilo ty nejhorší dny a ve výsledku to díky vašim návštěvám v nemocnici nebylo zas tak špatné ☺

Velké díky vám všem, kteří jste byli se mnou a prožili si to malé peklíčko. Mám už spoustu nové energie a těším se, jak vaši laskavost budu „posílat dál“ ❤

PS: další cestovní zpráva bude z lázní a později z Itálie, kam vyrážím na svatbu přátel ;-)