5 TIPŮ NA CESTU DO ITÁLIE

V květnu jsme se vydaly na dámskou jízdu do Itálie. Každá jsme si předem vybrala své vysněné místo, které chceme vidět. V Itálii jsem byla už po sedmé. Dřív to bylo spíš po městech, horách a jižním krásném moři.

Upřímně jsem čekala, co mě tentokrát překvapí. A zažila jsem nakonec intenzivní mix: hory, víno, procházky, města, výhledy, objevování novinek i to moře bylo.

Cestou jsme zastavily v Rakousku, v San Marinu a skončily na západním i východním pobřeží Itálie. Sepsala jsem stručnou sbírku tipů. Můžou se hodit, pokud autem vyrážíte podobným směrem.

1. Rakousko - Vyhlídková věž Pyramidenkogel

Pokud jedete přes Rakousko (Vídeň -> Graz -> Itálie), doporučuji krátkou přestávku na překrásnou vyhlídku. Stojí na jižní straně jezera Wörthersee a sami se rozhlídnete ve výšce 1.000 metrů n. m. Díky tomu se nadýcháte svěžího alpského vzduchu, uvidíte průzračně čistou modrou barvu ohromných jezer a obklopí vás dvoutisícové hory. Nahoru vyjedete během pár vteřin výtahem či si užijete pomalý výšlap po schodech. Ale dolů, to je teprve jízda. Zažijete 20 vteřin adrenalinu jízdou po tobogánu. Zvládla to moje maminka šedesátnice i ségra s panickou hrůzou z výšek. Svým hlasitým jekotem při jízdě zajistila zábavu všem přihlížejícím.

Vstup: 11 euro.

Tobogán: 4 euro.

Více info zde: http://www.pyramidenkogel.info/

2. Itálie - Benátky

Benátky jsou nádherným místem, o kterém se nemusím rozepisovat. Navštívila jsem je potřetí a pokaždé si všímala jiných okouzlujících detailů.

Proto tipy k dopravě.

LETADLO: Pokud přiletíte na letiště Treviso, doporučuji jet autobusem a vlakem, jak rozepisují v tomto článku. Podle nich jsme se vloni přesouvali. 

AUTO: Pokud přijedete autem, doporučuji vám zaparkovat na jednom z parkovišť, které je ještě na pevnině. Jsou u poslední autobusové zastávky s názvem Via della Libertá, před samotným centrem Benátek. Za parkování zaplatíte 4,50 euro na 24 hod. V karavanu si u správce parkoviště můžete koupit MHD lístek za 1,50 euro (je to standardní cena a u zastávky automat není). 

A pak jen po pár metrech chůze najdete u hlavní cesty zastávku MHD Via della Libertá. Svezete se jakýmkoliv busem. Jezdí po cca 5 – 10 minutách. Vystoupíte na konečné zastávce. Ocitnete se hned vedle vlakového nádraží a kolem dokola vás obklopí kanály, mosty a gondoly.

Pokud máte rádi prohlídky města s výkladem, doporučuji si den předem objednat FREE TOUR VENICE.

Mají skvělé reference zde.

Objednat se můžete zde. Zaplatíte až na konci dvou hodinové prohlídky podle vašeho uvážení a celkové spokojenosti. Průvodci to dělají pro spropitné. Věnují vám na oplátku dobře propracovanou mapu Benátek.

    3. Stát San Marino

Rozkošný městský stát. Rozkládá se na kopci a díky tomu je skvělý výhled do okolí. Stačí vám 2-3 hodinky na pomalou procházku centrem s vyhlídkovými místy.

AUTO: Tip od místních na bezplatné parkování. Od hotelu Joli jsme jeli po silnici Via Del Voltone. Po levé straně míjíte velké placené parkoviště (bezplatně pouze přes noc), jinak 4 eura na hodinu. Jakmile po pravé straně skončí domy, je možné zaparkovat na „trávě“ za krajnicí viz obrázek.

          4. Itálie - Le Cascate del Mulino

Co bylo na celé cestě nejkouzelnější? Koupání a vodní kaskády kolem starého mlýna! Je to blízko městečka Saturnia. Vyvěrá zde minerální voda, která má permanentně kolem 27 C. Je to nádherné místo, ke kterému je bezplatný vstup. O kousek dál můžete zajít do klasických placených lázní. Blízko je velké parkoviště, restaurace se sprchou (za poplatek) a velká zatravněná plocha, kde někteří odvážlivci i stanují.

Více obrázků a informací se dovíte na jejich facebook zde.

5. Itálie - Degustace vína

Pokud projíždíte Toskánskem, nelze odjet bez degustace vína. Ve větších vinařství neplatíte za prohlídku vinařství a závěrečnou degustaci s drobným občerstvením. Očekávají, že si koupíte láhve s sebou, ve kterých je započítaná cena všeho. Jasně, že jsem ovíněná chtěla koupit téměř všechno. Člověk ztratí zdravý úsudek :D Naštěstí mělo auto omezený prostor a to usměrnilo můj nákup.

Tip navíc:

V některých barech mají od 17 hod. APERITIVO. Za 5 - 10 euro si koupíš drink, ke kterému máš bezplatně raut s občerstvením. Perfektní na vyzkoušení různých italských chutí. Vyzkoušela jsem v různých částech Itálie - přes Torino, Rimini až po jižní Calabrii. A na některých benzinkách u dálnice jsem to viděla taky.

Užijte si objevování Itálie a příští článek možná bude o důvodu naší cesty - o svatbě v Itálii.

Přeji vám krásné letní dny

Bára

PS: díky za skvělý týden s rodinou <3

Návrat do normálního života aneb co udělá v nemocnici radost?

Proč jsem se dlouho neozvala? Z jakého důvodu jsem se vyhýbala odpovědím na otázku při každé cestovatelské přednášce, kam pojedu na další cestu? Už je to za mnou, tak vám to povím konečně s úsměvem.

Některým jsem nadneseně odpovídala, že první půl rok budu více objevovat Česko. A stalo se. Prvně výlet do nemocnice a za pár dní ještě do lázní. Měla jsem naplánovanou operaci. Jednalo by se o pohodový zákrok. Jenže mi operatér chtěl dokázat mou jedinečnost slovy: „Moc se omlouváme. Komplikace tohoto druhu se stává maximálně jednou ročně.“ A tak operace byly dvě.

Asi bych to snášela líp, kdybych nebyla tak unavená už po první operaci. Očekávalo se, že budu dlouze spát. Jenže jsem měla za spolubydlící amatérskou pilotku, která se trénovala v řízení helikoptéry. Ve spánku silným chrápáním napodobovala nezdařené pokusy startu. A tak k nim docházelo v nepravidelných intervalech znovu a znovu. CHRRRRR. Pohotová sestra do mě píchla raději dvě injekce na spaní. Ovšem po 20 minutovém šlofíku jsem slyšela hlučné startování letounu znovu. Koukáním do zdi se pro mě čas zastavil. 

Tolik jsem se těšila na vysvobození ránem. Ráno mělo hned několik výhod. Slibovali mi vytáhnutí hadiček z těla, a tak bych se zvládla otočit do jiné polohy. V jedné poloze na zádech už to hodně bolelo. Po dvoudenní hladovce a klystýru jsem měla slíbenou i snídani. A co z toho? Nic. 

„Máte břišní krvácení, ztratila jste moc krve a půjdete na další operaci. Tady nám podepište papíry, že s tím souhlasíte. V případě, že se to více zkomplikuje, je riziko, že ...“ seznamovala mě s okolnostmi paní doktorka. Cože? Další operace? Zase žádné jídlo, pití, pohyb? Jaké riziko? Bylo mi do breku. Jenže jsem musela tlumit emoce. Každým vzlyknutím se mi zatřepal dren (půl metrová hadice) v břiše a hrozně to zabolelo. 

Na operačním patře na mě převozník koukal se zaujetím: „Mám pocit, že jsem vás už viděl. Nebyla jste tu včera?“ Dobrý vtípek. Šoupl mě do čekacího předoperačního sálu. Slyšela jsem uklízečky, jak nadávají, že mají dnes frmol. Hodně operací a ještě nějaká neplánovaná. Bylo mi ouzko. Nakonec mě vysvobodila z trápení narkóza. 

Probudila jsem se o několik hodin později. Nic jsem na pokoji nepoznávala. Byla jsem sama. Že by mi zařídili konečně klid na spaní? :D Ocitla jsem se na intenzivní pozorování na JIP. Výhodou byl soukromý zdravotní bratr. Pamatuju si jeho spikleneckou větu: „Dáme na noc opiátek?“ A pak ten pocit blaha, klidu a dlouhé minuty pozorování ozářeného Špilberku. Výhled z postele byl v ten moment nádherný.

Později jsem se dověděla, že jsem dostala transfuzi krve. A tak děkuji nejen neznámému dárci, ale vám všem, kteří dobrovolně chodíte dávat krev. Jsem vám vděčná a má to velký smysl si navzájem pomáhat!

nedělní oběd při přechodu
z nijaké na "běžnou stravu"

Ve výsledku jsem nejedla 4 dny, jen ležela, spala a tím narychlo shodila pět kilo. Byla jsem injekcemi propíchaná jako cedník. První snaha posadit se skončila fiaskem. Svět se celý točil a já zvládala jen ležet. Omdlívala jsem na pokoji, na chodbě i v koupelně. Prostě všude. Vyděsila jsem i pár lidí, protože jsem prý byla v obličeji bílá jako mrtvolka. Naštěstí mladé tělo zvládá rekonvalescenci velmi rychle a do týdne už jsem vypadala zase normálně.

Co tím vším chci hlavně říct?

Během týdne v nemocnici mi pomohla velká spousta drobností a projevů lidské laskavosti. Lidem to zabralo třeba pár vteřin, ale dopad na mou duševní pohodu a udržení si optimismu byl obrovský.

Při čekání na první operací jsem si pustila film, dala horkou sprchu s voňavým peelingovým gelem od Míši a dlouho koukala na krásnou kytici růžových gerber od Verunky. Květiny dělaly radost taky dalším lidem na pokoji i zdravotnímu personálu, který za mnou chodil a tvářil se hned veseleji. Bylo to jako z filmu Pošli to dál.

Před druhou operací už nálada byla výrazně horší. O to víc jsem byla vděčná za drobné projevy laskavosti. Lékařka mě soucitně pohladila po rameni a řekla, že to bude dobrý. Spolubydlící babička mi popřála, ať to dobře dopadne. Na druhý den za mnou přijela celá rodina a vypadalo to jak v dámském salóně krásy. Mému zanedbanému vzhledu manikůra rozhodně pomohla :)

Spousta milých soukromých zpráv, návštěv od kamarádů, obrovské kytice tulipánů a růží, aby mi připomněly přicházející jaro. Věnování těch nejtučnější jogurtů od kolegů, abych prý zase rychle přibrala. Dohromady mi to zpříjemnilo ty nejhorší dny a ve výsledku to díky vašim návštěvám v nemocnici nebylo zas tak špatné ☺

Velké díky vám všem, kteří jste byli se mnou a prožili si to malé peklíčko. Mám už spoustu nové energie a těším se, jak vaši laskavost budu „posílat dál“ ❤

PS: další cestovní zpráva bude z lázní a později z Itálie, kam vyrážím na svatbu přátel ;-)

ne/MÁŠ ČAS NA CESTOVÁNÍ?

Přemýšlím, proč si najít čas na cestování a co pro nás čas může znamenat. Jedno přísloví říká, že čas jsou peníze. Platí to?

Za tisíce let nebyl objeven recept na nekonečný život, ačkoliv se alchymisti snažili. Přiznejme si jedno - doba lidského života je omezená a konečná. Předpokládám, že aniž bychom těžce onemocněli či jinak bojovali o vzácné minuty, můžeme si uvědomit hodnotu svého času.

Platí tedy přísloví, že čas jsou peníze? Kdepak. Čas je tím nejhodnotnějším, co v životě máme. Nejsou to peníze, ty si na rozdíl od času můžeme vypůjčit, lze si je uspořit či znovu vydělat. Naopak, co se času týče, každá vteřina, která uběhla, je nenávratně a neopakovatelně pryč. Přesný význam času se u jednotlivců liší. Může znamenat neopakovatelné chvíle i důležité příležitosti. Každopádně promarnit je, by byla škoda.

V Kodani (v říjnu 2016) je veřejná výstava na náměstí. Na fotografiích jsou senioři kolem sta let a jejich odpovědi na dotaz ohledně jejich životních přání. Několik reakcí bylo následujících:

„Sním o tom, že mám stále dobrý zrak, abych mohl jezdit kolem na skútru. Nejsem stavěný na to, abych seděl v křesle a celé dny hleděl na zdi.“ Borge, 96 let.

„Přál bych si jet do Austrálie, ale bohužel mé zdraví mi to už nedovolí.“ Steffen, 75 let.

„Přála bych si, aby se mi vrátil zrak. Mohla bych si znovu zajít do divadla a vyrazit si sama do přírody.“ Kirsten, 95 let.

„Nesním o spoustě věcí. Mám ráda svůj život takový, jaký je a jsem vděčná, že tu mohu být. Vedla jsem aktivní život a doufám, že to bude pokračovat.“ Margrette, 88 let.

Stane se, že člověk prolenoší celé dny. Třeba sedí před televizí a nemůže se od ní odtrhnout. Sleduje youtube videa a nevšimne si, jak mu mizí minuty volného večera. Říká si, že na práci, koníčky i výlet s přáteli je času dost. Občas necítí chuť do života a chce jím jen bezcílně proplouvat. Nebo naopak neví, čemu se dřív věnovat. Je v jednom kole.

Už samo uvědomění si konečnosti života nebo vyslechnutí si silného lidského příběhu vede k tomu, že se svým časem začneme šetrněji nakládat. Začneme hledat, co je pro nás opravdu důležité a čemu svůj čas v životě věnovat. Pomáhá nám dělat to, v čem vidíme opravdový smysl. Pomáhá nám žít naplno a nepromarnit důležité příležitosti.

A tak jsem si uvědomila, jak je pro mě cestování a objevování nových míst důležité. Proto nelituji žádné minuty strávené procházkou v přírodě, projížďkou na koloběžce, poznáváním různých zajímavých míst, zdržením se rozhlížením kolem sebe nebo obdivováním západu slunce z letadla.

Cestování je pro mě důležité, a dokud nejsem o berlích, vidím a jsem celkově při smyslech, stojí za to vyrazit znovu a znovu!

Bára